Člověk se smí svobodně rozhodovat, mezi dobrem a zlem. Všichni nemusí činit to samé, ale každý si může zvolit, co chce. Mnozí nevědí, co se za pěkným obálkem může skrývat a od toho jsou různé zákony. Desatero neberou úplně všichni, ale v čem nalízt opravdové žití. Křesťanství ukazuje tento směr:
Opravdu žít neznamená mít toto a toto, ale zachovat
víru v jednoho Boha (v jednoho Boha věřiti budeš)
uctění Božího jména (nezneužiješ Božího jména)
7. den v týdnu (pomni, abys den sváteční světil)
úctu ke svým rodičům (cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl, a dobře se ti vedlo na Zemi)
mír (nezabiješ)
zdrženlivost (nesesmilníš)
nežádost po věcech druhých (nepokradeš, aniž nepožádáš statku jeho)
nevydáš křivého svědectví proti bližnímu svému
nedychtivost (
nevezmeš manželky bližního svého)
nevezmeš manželky bližního svého)
porušení těchto slov jsme už poznali
tohle jsem vám předložila, něco do sebe to ale jistě má.
Křesťan by se podle toho měl řídit, ale jestliže to přestoupí ze slabosti (lehký hřích), této chyby se dá zprostit, pokud to přestoupí naprosto a samostatně, hranice je složité určit, člověk to musí sám poznat, a jestli pociťuje mnohá bolení a hřích není jen tak nahodilý, i když na první pohled se může zdát těžký, jednalo by se, o hřích vyššího kalibru, ale i ten lze smazat.