Kdy k nám přišlo něco krásného a nevyužili jsme toho? A nebo kdy nás Někdo vyzval k nápravě? Kdy jsme odmítli světlo a pokračovali v žití ve tmě.

Do we like gloom? We need Jesus Christ, but...Příklady vět, jaké můžeme nejen slyšet:
"Užívám si každý den. Nenávidím se ohlížit za tím, co bylo, jaké výzvy a milosti, jsem dostala. O tom se nechci bavit. Ztrácím čas, který se mi už nikdy nevrátí,"
"Když se kdekoliv vyskytne slovo víra, nechci se podílet na rozhovoru."
"Spoustu lidí to dělá....kouří, pijou, sexují a jsou přátelští a v pohodě. Proč nejít v jejich stopách? Ale jací jsou uvnitř doopravdy? Nevězní je hřích?"
"Světlo je nenáviděné."
"Mých tužeb jsem dosáhla a já opravdu cítím, že mám všechno. Když má duše zažila opravdu něco úžasného, odešla jsem od toho a dala přednost tělu. S křikem duše jsem odcházela, ale v té chvíli vždycky zdůraznilo svou hodnotu tělo, a nenechalo si zapudit své potřeby. Nikdy jsem nedosáhla štěstí. Co je to štěstí? Holky v mých letech to teprve všechno čeká (sex, alkohol, cigarety), nejraději bych jim řekla, ať to ani nezakoušej, ale sama nevím, co jim retka, chlast a sex nahradí."