close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

God desires to communicate with us

11. listopadu 2013 v 20:24 |  Smysl života
Neodolala jsem a jedno ze svých neoblíbenějších videí, kde je Bůh milujícím otcem, musím sdílet.
 

Proč někteří lidé věří?

1. ledna 2012 v 22:13 | Majka |  Smysl života
"Co je k tomu přivedlo? Proč se tak rozhodli? Žít tak či onak? Podle určitých příkazů...? Neomezuje je to nějak? A pokud ano, proč v tomto stavu setrvávají? Jak může někdo věřit něčemu, čemu věří malé děti? Proč?" Takových otázek na dané téma může mít každý plnou hromadu...Odpověď zní jednou jedinou větou: "Hledali, toužili a Bůh se jich dotkl láskou, ne násilím, ale pouhopouhou láskou a svým Duchem, že uvěřili." - Je v tom tedy nadpřirozené působení, nikoli slabé lidské síly.

Eliška Bučková vs Audrey Hepburn

28. prosince 2011 v 13:58 |  Zpěváci, herci, modelky a jiní :)
Ahojky =) Jelikož jsem na tento blog delší dobu nic nepřispěla, rozhodla jsem se tak učinit nyní. Krása se projevuje nejen hezkou vizáží, ale také vnitřním rozpoložením člověka. Takovými dvěmi příklady jsou Audrey Hepburn a Eliška Bučková, které si jsou nejen velmi podobné, ale také obě vyznávají/ly určité hodnoty.
(Audrey Hepburn +1993).

AUDREY HEPBURN



ELIŠKA BUČKOVÁ

 


Vánoce ´11 jsou již za námi

27. prosince 2011 v 23:26 |  Pouta nebe se zemí

Realita bývá být dost jiná než dokonalý scénář

O oslavě Vánoc máme mnohdy naprosto přesnou představu. Jenže realita může být dost jiná než náš dokonalý scénář. A tak někteří lidé raději Vánoce slavit ani nechtějí. Důvody mohou být různé - ztráta milované osoby, rozchod nejistota pramenící z nemoci, z tíživé sociální a ekonomické situace, zlé vzpomínky atd. Možná by proto pomohlo znovu se podívat do betlémských jeslí a neposlouchat přitom líbezné vánoční koledy, ale hlouběji se zamyslet nad starým vánočním příběhem.

Narození rozhodně ne idilické, natož romantické

Oslavujeme narození dítěte, jehož příchod na svět, natožpak jeho další život, nemá s naivní idylkou rozhodně nic společného. Narodil se v podstatě jako bezdomovec v ubohé stáji, už záhy s ním rodiče utíkají do cizí země, protože mu jde o život, v dospělosti zažije žal nad ztrátou přítele, nepochopení ze strany příbuzných, zradu a opuštění v rozhodující chvíli od nejbližších, posměch davu, který jej ještě před týdnem chtěl provolat králem, a nakonec potupnou smrt na kříži jenom proto, že několika lidem nabourával jejich náboženské představy.

Poselství lásky ke každému

Oslavujeme narození dítěte, které z lidského hlediska bude mít dokonale zpackaný život. A přece - celým jeho životem se táhne jako červená nit poselství nekonečné lásky a odpuštění, poselství o tom, že Bůh miluje člověka a sestupuje k němu na zem.

(zdroj: www.vira.cz)

Milovaná zbloudilá ovečka

30. června 2011 v 23:16 |  Pouta nebe se zemí
Trošku provokativní název - ale čtete dobře... dnes jsem se rozhodla psát o těch lidech, kteří určitým způsobem bloudí, ale přesto jsou tito lidé milovaní. Katolická terminologie jim také někdy říká "zbloudilí hříšníci". Neříkám, že se tento název zrovna musí dotýkat náboženství, ale kde jinde se takové termíny používají, že? Jsou mnozí lidé, kteří kdysi chodili do kostela, a teď už ne. Proč? Tomu se nyní budu věnovat.
Ano, součástí katolické církve jsou i ti lidé, kteří v ní stále ještě jsou hlavně podle jména a podle znamení - křtu, jinak už se s ní ztotož'novat nechtějí. Tyto lidi vidí někteří lidé "jaksi uvnitř" jako ty, kteří opustili, stali se nevěrnými. Popravdě řečeno, tomu tak je, ale tito bližní jsou stále lidé jako "ti uvnitř", bratři, které Bůh nekonečně miluje. A proč vlastně odešli? Vždyť žít v Kristově blízkosti a držet se takříkajíc "jeho šatu" je tak blahodárné jak pro duši tak pro ducha. Odpovědi bývají různé. Jisté je, že zde figuruje pýcha. Nikdy se nestává, že ten, komu je u Krista dobře a chce s ním zůstat, ho najednou opouští a říká : "Ne, už tě nechci. Našel jsem si něco lepšího." Tak se to neděje. Spíš jiný člověk praví: "Bože, s tebou mi je sice nádherně, ale je to jen samé umrtvování, posty, odříkání. Což já jsem byl stvořen pro to, abych si pořád něco odpíral? Pohleď na mé známé - nevěří v tebe, a taky se umí veselit (navenek)." A když se člověk začne této myšlence poddávat, říkat světu ano, a odvracet se pro svou pýchu od Boha, to původní vnitřní štěstí pomalu ztrácí. Satan jednou tvrdil : "Vím, jak se zmocnit duší - začíná to tak, že se v nich vzbuzuje touha po radovánkách. " A čím více se poddává pýše, tím více se oddaluje, pak považuje učení církve za manipulaci, má negativní názory na Boha i na církev, věřící považuje za tiché, skromné a nevýrazné osůbky. Takový on být nechce a s "tím vyšším" zkrátka nesympatizuje, teď totiž objevil v jeho očích "něco atraktivnějšího". Z řad knih se dozví, jak se církev dříve chovala, že křesťané bývali v dřívějších dobách nevzdělaní (samosebou ne všichni), ale prostého a dobrého srdce. Přestává se modlit a tak skutečného Boha zaměňuje s výplodem své vlastní fantazie. Jiní zase tvrdí, že nepotřebují věřít, že víra je už něco přežitého. Mají argumenty jako : "Žijeme v době pokroku, kdy se člověk nepotřebuje soustředit na Boha." Takové sebevědomé a lživé smýšlení - že Bůh je záležitost středověku- je špatné a vychází z pýchy. Žel, dnes tak smýšlí tisíce lidí. Kdo je ale křesťanem nesmí se na své bratry dívat s odstupem. Ono dnes není lehké kráčet po té cestě umrtvování a pokání. Ale i tito lidé, jsou jenom lidé i když se z nich třeba stali již zatvrzelí hříšníci, přesto se snaží žít pudově dobře, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ke zpovědi se jim nechce, protože tvrdí že nic špatného neudělali, a také by ze sebe museli svléct kabát studu a roušku, za kterou nesmí ani jejich nejbližší. Je to jakási jejich intimní zóna, do které by pustili třeba i Boha, ale ne skrze kněze. To je jeden typ případu. Druhý je ten, že jsou zde i tací, kteří by se ke zpovědi šli očistit rádi a nabyli tak opět toho blahodárného pocitu odpuštění a čisté duše jako sníh, ale jsou příliš spoutaní svými hříchy a nechtějí se jich vzdát. A bez lítosti a úmyslu napravit se, je zpověď neplatná. Vězte, že kdyby hřích neměl žádné v lidských očích "výhody", už by dávno stály u jedné zpovědnice takové řady peninentů, že by kněz ani nemohl odejít spát. Hřích je zlo samo, není to nic víc než bolest a urážka Boha, i když si třeba ze začátku při něm člověk trochu užije. Hřích ale ničí v člověku lásku a dobro. A přestože toto mnozí vědí, stejně se mu vrhají do náruče. Proč? Protože jeho prostřednictvím chtějí vyzískat. Časem ale zjišťují, že jejich výsledek hospodaření není zisk, ale ztráta. Ježíš v jednom církevně uznaném poselství tvrdí: "Mnozí mě neznají, ale je velký počet duší, které mě znají, ale opouštějí mě, protože si chtějí užívat radostí života. Bloudí, neboť moje cesta je cestou utrpení a křížů. Jenom láska jim může dát sílu, aby mě mohli následovat, a proto žádám lásku." A já jen dodávám, že bez doteku, síly a volání Ducha svatého a bez lásky se ještě nikdo nikdy neobrátil a ani neobrátí. Ježíš je ta cesta, která vede. A proto i v té neostřejší situaci se nebojme říci: "Bože chytni mě za ruku a veď mě." Good night

Nová zástěra vždycky víc sluší, ale jen do té doby než se zašpiní

8. května 2011 v 22:18 |  Pouta nebe se zemí
Nevěra bývá jedním z hlavních příčin rozpadu rodin. Ale proč? Doma už mu to zdaleka nestačí, tak si potřebuje jednou vyhodit z kopýtka? Kdyby jen jednou! Ono to totiž mnohdy je tak, že pokud chce člověk pošlapat svoji čest před rodinou a urazit Boha, má se začít jednou skleničkou s vůlí si dát ještě dalších 6. Nemyslím to doslovně, ale obrazně -- že se necháš svými pudy "omámit" tak, že se z malých hříšků postupným hromaděním stanou velké. Mimochodem když už jsme u toho pití, proč si neříct jednu z úsloví našich babiček.






















Šel takhle jeden mladý poutník městy a tu potká ďábla. A ten mu nabízí jednu krásnou ošatku plnou zralých jablek, poněvadž ví, že poutník je již hladový a potřebuje se posilnit. Jinoch by nabídku milerád přijal, ale ďábel mu dává podmínku. "Buď někoho zabiješ, nebo něco ukradneš a nebo se opiješ, co si vybereš?"
Tu se poutník zamyslí a povídá: "No tak nejjednodušší je asi to, se opít." A taky se tak stalo. Poutník se opil, a ještě k tomu stihl zabít hostinského a vykrást celou jeho kasu. No takhle to dopadá, když se ďáblovi kývne.

Když člověk nezná ani konec ani začátek

30. ledna 2011 v 23:59 |  Smysl života
Člověka přepadne deprese, veliká temnota, bolest v srdci, má z jeho pohledu nevyřešitelné problémy, cítí se ztracený, chce to všechno skoncovat - to je v určitých hlediscích první článek řetězu.
!!!ALE!!!
I když to takhle mnohdy začíná, Bůh je vždy ochotný pomoci, a to i tehdy když se člověk potácí na nejhlubším dnu...
"Tlučte a otevře se vám"
Sebevražda je obecně i církevně považována za těžký hřích, neboť tímto činem člověk uráží Boha.

!!!ALE MĚL BŮH SVŮJ PRVNÍ ZÁMĚR, ABY SI LIDÉ SVÉVOLNĚ SAHALI NA ŽIVOT? KAŽDOPÁDNĚ NE!!!

Mnozí o tom nemluví, ale mají již delší dobu ve svém srdci trápení a temnotu. Nevědí proč, neznají důvod. Ale je potřeba říci, že všechny vnitřní bolesti mají svůj začátek v hříchu. Hřích je porušení Božího zákona. Avšak Kristus za všechny lidi zaplatil svou spásnou obětí, svým ukřižováním. To říká, že stále je zde řešení, protože Bůh nikdy nic nadarmo nedělá. Ani nadarmo nám Bůh nedal život, i to učinil s hlubokým úmyslem, totiž žít i po smrti. A sebevraždou člověk toho života nezasluhuje, jelikož zabít je urážkou Boha samého. Jestliže však někdo bere v potaz zda-li i v této situaci je možné dostat se do nebe, odpověď zní :

Když se to již stane, a zbývá třeba ke smrti jen jediná vtěřina, je možné se do nebe dostat. Neboť když je ještě v člověku dech života, i v té vtěřině si může získat celý život věčný. PODMÍNKOU JE LITOVAT že svými závažnými hříchy ranil Ježíše.

CESTOU, KTERÁ NEVEDE DO ZÁHUBY ČLOVĚKA VŽDY NEJLÉPE POVEDE SÁM JEŽÍŠ.

PAMATUJME, že BŮH JE MILOSRDNÝ.

Krutomluv

12. července 2010 v 0:14 |  Smysl života
Když někdo mluví krutě, může to znamenat že mluví také neuctivě a urážlivě o svém bližním. Nactiutrhačně. Ježíš řekl : "Každý strom se pozná podle vlastního ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom naopak dobré ovoce. - Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí(zlého srdce)."

SNAŽ SE MILOVAT, TAK JAK JE TO BOHU MILÉ.
JÁ VĚŘÍM V KRISTA A NEJVĚTŠÍ PŘIKÁZÁNÍ JE PŘIKÁZÁNÍ LÁSKY.

TO ZNÍ : "MILUJ SVÉHO BOHA CELÝM SVÝM SRDCEM, CELOU SVOU DUŠÍ, CELOU SVOU MYSLÍ A CELOU SVOU SILOU A BLIŽNÍHO SVÉHO JAKO SÁM SEBE."

Milosrdný Bůh ať je s Vámi. Zdar

Naděje :)

21. června 2010 v 14:25 | Majka Isusova |  Smysl života
Protože jsem křesťanka, tak se na smrt dívám jinak než mnozí jiní lidé. Vlastně je nás víc, kdo ji vidíme jinak. Když se řekne slovo "smrt", tak se hodně lidem vybaví skutečnost, které se bojí, ze které mají strach, zdeptanost, tma, ponurost, konec, ztráta, nicotnost, odchod, opak radosti, opak lidského štěstí - které na zemi prožil. Lidé pod tímto pojmem vidí ukončení všeho, bezednost temnoty.
Ježíš Kristus však sebou přinesl novou naději, totiž nový život (věčný). Věříme, že svou smrtí na kříži a svým vzkříšením smrt přemohl a nás ze smrti vydané zachránil. Věříme a to vyznává  i katolická církev, že po naši smrti následuje nový život (křest. nazýváno život věčný) a ten život již není pod vládou hříchu, ale pod vládou Boží. 

Křesťané vyznávají, že po smrti přijde život, který nebude mít konce a jak říká svatý Pavel: "Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, budem spolu s ním i vzkříšeni k životu." a zas na jiném místě : Kristus je pro mě život a smrt ziskem.  [Flp 1,21]

Ježíš se velmi často zmiňuje ve svých kázáních o životě věčném, protože ví, že tento současný život uteče rychle. Prolil svou krev za hříšné lidi a přeje si je spatřit u sebe, v životě, který má on ve svých rukou, a který nepomine.

Prohlašuje: "Každý koho mi Bůh(Otec) dává, přijde ke mně, a kdo ke mně přijde, toho jistě neodmítnu, neboť jsem nesestoupil z nebe, abych konal svou vůli, ale vůle Otce v nebesích. A jeho vůle je, aby každý kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A já ho vzkřísím v poslední den. "

Jinde konstatuje: "Člověk nebyl stvořen k tomu, aby žil stále na zemi. Byl stvořen pro věčnou blaženost."

jinde stojí : "Moje láska k duším je tak velká, že jsem přímo stravován touhou po jejich záchraně."


Církev s lidmi nemanipuluje

25. dubna 2010 v 23:10 | Maja ISUSova ♥ |  Smysl života
Jelikož jsem křesťanka, tak jsem se také rozhodla, že přispěju na toto téma, ač je už trochu pozdě


Bůh je jenom jeden, ale nejde tu o to, že si vyberu jedno náboženství a budu v něj prostě jen tak věřit, stejně nejde, že si namaluju kozoroha s hlavou slona a řeknu si, že to je můj bůžek. Já jsem poznala Boha - Ježíše Krista, on je jiný, než jak si ho mnozí lidé představují. Je to Osoba, která miluje, zemřel za hříšné lidi a hledá je. Nemůžu si říct budu se klanět nějaké sošce nebo obrazu, ale to Ježíš mi ukázal, že touží smývat slabosti lidí, proto také zemřel. To mi nikdy žádné jiné náboženství dát nemůže - židé věří ve stejného Boha jako my, ale nepřijali Krista, Buddhisté, jejichž náboženství je jen souhrn různých rituálů a "modliteb", které nikdy nedávají život, též nedává to nejdůležitější a to je to, po čem všichni lidé touží, ale nemluví o tom. Islám - monoteistické náboženství, kde se vyskytuje mj. i terorismus, vražda je zde na denním pořádku, svoje mají nechat, milovat, ale křesťany ne, těm mají dát...Sice v dřívějších dobách a stoletích byly též v katolické církvi různé nepokoje, vzpoury a rozbroje- já neříkám, že je to správné, je to špatné- odsuzuji ty vraždy a se mnou i nynější církev, ale jelikož vím, že Ježíš Kristus zemřel ne aby zavrhl svět, ale aby jeho smrt přinesla život a byla nadějí pro hříšné. Tím se jeho církev očistila a žije nadále. Jenže někteří lidé si myslí, že církev s druhými manipuluje, ale není tomu tak. Jsme společenství lidí, kteří se snaží mít navzájem rádi, ale jelikož Bůh je nekonečný v moudrosti, pověřil určité lidi, aby se stali jeho apoštoly, aby ve shodě s jeho slovem : "kdo je největší mezi vámi, ať je vaším služebníkem" druhým sloužili, i přes různé chyby, kteří jako chybující lidé taky máme. Věříme ale v Ježíšovu ochotu k odpuštění, a této ochotě by měli, alespoň částěčně věřit i další lidé, pro které Kristus také přišel, aby měli život i po smrti.


Kam dál